Vztek škodí našemu zdraví. Tipy, jak se přestat zbytečně rozčilovat

Vztek je přirozenou reakcí na nenaplněné potřeby nebo překročené hranice. Důležité však je nenechat se jím ovládat a nepodléhat mu. Přestat se rozčilovat neznamená zbavit se vzteku, ale naučit se zvládat ho. Dává totiž energii, kterou lze využít k řešení problémů. Je však třeba přestat zbytečně se vztekat.

Proč rozčilování škodí

Jak už bylo řečeno, vede k vyplavení hormonů adrenalinu a kortizolu, které připraví tělo na boj nebo útěk. Člověku se zvyšuje srdeční tep a krevní tlak, krev proudí do svalů a mobilizuje energetické rezervy.

Proč se někdo nechce vzdát vzteku? Vztek škodí, přesto se ho někteří lidé nechtějí vzdát. Považují ho totiž za projev síly, odvahy, rozhodnosti. Neumějí si přiznat chybu ani správně vyhodnotit situaci. Vztek umí nejen připravit tělo na boj nebo útěk. Rovněž zdánlivě propůjčuje odvahu, sílu, rozhodnost i jistotu, že všechno dobře dopadne. Vytváří iluzi, že vztekloun má vše pod kontrolou. Ve skutečnosti však dochází k výraznému snížení schopnosti přemýšlet a rozhodovat se. Člověk ovládaný vztekem je snadno manipulovatelný. Za potěšení z iluze síly, odvahy a rozhodnosti platí svým zdravím, ztrátou vztahů, někdy i zaměstnání.

Místo boje a utíkání si moderní člověk dá cigaretu a kávu. Jenže tím se krevní tlak ještě zvýší a hormony se nespotřebují. To představuje pro srdce velkou zátěž, která vede časem k infarktu, cévní mozkové příhodě a dalším vážným onemocněním srdce a cév.

Neustálé rozčilování může také zvýšit riziko vzniku diabetu 2. typu. Vzteklý člověk často trpí napětím svalů, bolestmi hlavy i zad. Vztek se negativně podepisuje i na psychice. Nenávistné myšlenky mohou ovlivnit duševní zdraví, vyvolat úzkost a také nespavost. Ta, pokud trvá delší dobu, sama o sobě vede k duševním problémům.

Rychlé zvládnutí vzteku

Jelikož vztek připravuje tělo na boj nebo útěk, ideálním řešením je jít si zacvičit, zaběhat nebo si vyjít na svižnou procházku a vztek „rozchodit“. Ne vždy je však tato možnost k dispozici.

Co ale je po ruce vždy, je dech. Ten poslouží jako první pomoc při zvládnutí vzteku. Ne náhodou se doporučuje několikrát se zhluboka nadechnout, vydechnout a soustředit se na přítomný okamžik.

Neméně účinnou metodou je fyziologický vzdech, během něhož v krátké době vdechneme velké množství kyslíku a vydechneme velké množství oxidu uhličitého. Jde o dva hluboké nádechy nosem následované dvěma až třemi prodlouženými výdechy ústy. Následně se rychle sníží stres i srdeční tep a vztek přejde. Pro tělo je to zcela běžné, dělá to automaticky během spánku.

Co vztek vyvolává

Aby se člověk dlouhodobě zbavil vzteku, měl by nejprve zjistit, co ho vyvolává. Je však třeba si na to udělat čas, zastavit se a v klidu se zamyslet. Pokud to nepomůže, je třeba několik dní pozorovat, jaké situace vztek vyvolávají. Je dobré mít po ruce tužku, papír a napsat si je.

Jste lev, nebo myš? Dusit v sobě vztek se nevyplácí, varují experti

Dalším krokem je uvědomit si, proč návaly vzteku přicházejí. Někdy je vyvolávají zakořeněné myšlenky typu „všichni jsou lepší než já“, „stále musím být lepší“, „neustále mě něco ruší“ a může jich být mnohem více.

Kromě zamyšlení se v tichu je nutné zaujmout k sobě upřímný postoj. Neomlouvat se, nic si nenalhávat. K rozhodnutí přestat se rozčilovat napomůže také pravidelný, kvalitní spánek. Unavený člověk má sklon jednat zkratkovitě, snadno se rozčílí. Když je odpočinutý, zvládá lépe zátěž i vztek.

Co přináší zvládnutý vztek

Kdo má svůj vztek pod kontrolou, místo rozčilování hledá řešení. Uvědomuje si, že vztek problém neřeší, naopak ho zhoršuje. Nezaleze do kouta ani nedusí vztek v sobě.

Nevyčítá, reaguje klidně, jasně formuluje, co ho naštvalo a proč. Dokáže se na konflikt dívat s nadhledem. Nenechá se vyprovokovat a konflikt ustane. Pomůže také postavit se k němu s humorem, umět se zasmát sám sobě a důvodům, které obvykle vedou ke zbytečnému rozčilování.

Potlačení není řešením

Někteří lidé zvládají návaly vzteku jeho potlačením. Jenže potom se vztek hromadí a nakonec se obrátí proti nim v podobě mnoha tělesných či psychických potíží.

Příkladem je úzkost, vyčerpání, problémy se spánkem, chronická únava, bolesti hlavy, zad, vysoký krevní tlak a další srdeční potíže, astma, problémy s dýcháním, svědění kůže, vyrážky, žaludeční vředy, žlučníkové kameny, nechutenství nebo naopak přejídání a následné přibírání na váze.

Vztek za volantem S řízením auta je v naší době mnohdy spojen i velký stres a časté rozčilování v dopravních zácpách a na rozkopaných silnicích. Někdy ovšem neracionální výbuch hněvu vůči jiným řidičům může vyvolat také „plížení se“ auta vepředu, „krádež“ místa na parkovišti nebo i jen pouhé předjíždění. Různé jsou také reakce, od prudkých gest a křiku až po přímou konfrontaci mimo auto, jež může mít i fatální následky. Pokud se někdo takto za volantem rozčiluje každý den a celý život, projeví se to za pár let velmi negativně na jeho zdraví. Vzteklý řidič si počíná skoro jako opilý, adrenalin mu stoupá a tělo se připravuje na boj. V některých případech dokonce vyběhne z auta a napadne jiného řidiče. To může skončit i pořádnou rvačkou; v USA se to stává každý rok nejméně 1200krát. Vzteklí řidiči jsou na celém světě, ale možná nejhorší je to v rozvojových zemích, kde jsou silnice a vozidla ve špatném stavu. Bylo také zjištěno, že po prvotním rozčilení negativní pocity dále rostou. To znamená, že ventilování vzteku za volantem zhoršuje řidičovy schopnosti, a ten je tak mnohem více nebezpečný. Vztekloun ztrácí koncentraci, obvykle přidá na rychlosti a začíná být sprostý ve vyjadřování a nepřátelský vůči ostatním řidičům. Při výzkumech se také zjistilo, že je jen malý rozdíl mezi muži a ženami, pokud jde o jejich emotivní reakce na situaci v silniční dopravě. Podle některých studií není vůbec žádný. Ženy si však vybíjejí vztek spíše nadáváním, než aby vyběhly z auta a fyzicky druhého řidiče napadly.