Lidstvo se dnes potácí mezi dvěma myšlenkovými proudy. Jeden důvěřuje nedokonalým demokratickým institucím, veřejnoprávním médiím, akademické vědě a západní medicíně.
Pokud mohu soudit podle svého okolí, těmto lidem se žije o něco lépe. Neztratili důvěru a pořád vidí dost věcí, které jim dodávají optimismus. Ale to neznamená, že by byli v klidu a vysmátí. Mají obavy z dezinformační války cílené na jejich sousedy a staré rodiče, z globálního oteplování, které je čím dál těžší ignorovat, z ničivých ambicí některých velmocí, z dopadů umělé inteligence, choulostivosti našich dětí a tak dále.
Pak je tu ta druhá skupina. Nedůvěřuje ničemu, co přichází z mainstreamu, ale klid v duši jí to taky nepřináší. Nedávno jsem navštívila přednášku lehce „alternativní“ lékařky v jedné buddhistické meditační zahradě. Přednáška mě bavila. Ale následná diskuse ve mně zanechala pocit, že jsem se ocitla ve svépomocné skupině lidí trpících úzkostnou poruchou.
Voda, kterou pijeme, je mrtvá. Záření z vesmíru smrtící. Mocní nás chtějí vyhubit. Neviditelně probíhá třetí světová válka. Lidé se mění v roboty. A ti „mudlové“ zvenčí to vůbec nevidí!
Popravdě, byla jsem překvapená, že účastníci přednášky poté odvážně vylezli ze zahrady do poklidné uličky středočeského maloměsta. „Tam venku“ na ně přece číhá tolik nebezpečenství.
Jak myslíte, tak žijete. Naučte se být pozitivní a zlepšete si život |
Srovnat se se současným světem je náročný úkol. Jeho splnění vyžaduje dvě fáze. První je rozhodnout, co mohu změnit, a tam věnovat svou energii. Druhá následuje poté: k tomu, co změnit nemůžu, zaujmout postoj antických stoiků. Co neovlivním, neřeším. Nenechám se tím rozhodit. Je mi to jedno. Nějak bylo, nějak bude.
Jsou jistě i věci, které nemají být jedno nikomu (pár návrhů najdete v boxu na konci tohoto článku). Ale těch, kterými si jen zbytečně zanášíme hlavu, je mnohem víc. Dejme si pár příkladů:
