Jenže poslední dobou jsem si všimla, že Katka to dost přehání s alkoholem. Nikdy nebyla žádná abstinentka, to nakonec nejsem ani já. Vždycky jsme si spolu rády zašly na dvojku, zapíjely bolavé srdce nebo slavily, když se něco povedlo. Ale ona to podle mě přehání.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Začalo to asi tím, že se v nové práci chytla lidí, kteří nemají nikdy dost. Často s nimi zajde po práci „na jedno“, jenže pak se to obvykle zvrtne. Vím to, protože mi pak v noci nebo ráno píše, jak ji bolí hlava, a že si neměla dávat ty panáky, co kolegové objednávali pro celý stůl.
Nechápu, že to jejímu manželovi nevadí, sama mi říkala, že u nich doma se skoro nepije. Jenže ona mu asi vždy vysvětlí, že řešili nějaké pracovní problémy, prostě se z toho vymluví. A říkám si, že se k pití teď víc dostane možná i proto, že děti už má na druhém stupni základky a nemá s nimi tolik starostí jako dřív, kdy je přes den vozila na kroužky a večer s nimi dělala úkoly.
Také při našich setkáních je alkohol vždy nějak přítomný, ani to už bez něj nejde. Když jsme spolu nedávno jely na wellness víkend, už na nádraží mi ukazovala, že má v kabelce lahev prosecca, prý aby nám cesta lépe utekla. A v sauně, kterou já beru jako zdravotní a relaxační činnost, jsem ji nemohla dostat od baru. Samosebou i večer na procházce lázeňským městem se to bez sem tam nějaké sklenky neobešlo, a to já jsem upíjela z jedné a ona už si objednávala druhou a třetí.
Příběh Lucie: Kamarádka chce, abych s ní jela na dovolenou. Loni mi to stačilo |
Asi je tedy pravda, že doma nepije, možná se před manželem dělá lepší. Ale nedávno jsem ji třeba potkala, jak venčila psa a v ruce měla sklenku prosecca, pro kterou se cestou stavila v bistru, kam si chodí maminky z parku pro kafe.
Nemůžu říct, že by to s ní šlo nějak viditelně z kopce. Stále vypadá upraveně a je to pěkná ženská. Je to však znát na chování, je taková viditelně „rozjuchanější“, hlasitě se směje, někdy mi trochu přijde, jakoby před něčím utíkala nebo něco skrývala, snad i sama před sebou.
Snažila jsem se s ní na to téma několikrát mluvit, kladla jsem jí na srdce, že by si měla víc hledět svého zdraví, všude se píše, že alkohol má velký podíl na rozvoji rakoviny, postihuje játra a má další rizika. A to ani nemluvím o tom, že je to někdy docela ostuda, když se rozparádí až moc. Jenže ona se jen směje, že to má pod kontrolou. A že si život musíme užít a ne si pořád dělat nějaké starosti.
Já si je tedy dělám, a to právě o ni. Mám ji ráda, je to moje nejlepší kamarádka a nevím, co dělat, aby se už konečně přestala ničit a začala se sebou něco dělat. Představa, že bych ji přiměla vyhledat odbornou pomoc, mi přijde jako UFO...
Lenka
Názor psycholožky čtěte na další straně.
