Mýty o umělém oplodnění. Jak je to s hormony a kolik to vlastně stojí?
Podstoupit umělé oplodnění bylo ještě před pár lety velké tabu, o kterém se příliš nemluvilo. S nárůstem frekvence početí díky IVF, tedy "in vitro fertilisation", se toto téma stalo přirozenou součástí našich životů.
Aktuálně se díky asistované reprodukci narodí zhruba pět procent všech dětí. I přesto ale zůstala mezi veřejností celá řada sporných informací, které lidi matou. Co je pravda a co pouze mýtus, vysvětlují odborníci z Centra reprodukční medicíny ISCARE.
Pro podstoupení umělého oplodnění je zapotřebí nejprve stimulovat vaječníky, aby vyprodukovaly větší množství vajíček. K tomu je nutná hormonální léčba podávaná ve formě injekcí. Mnoho žen se užívání hormonů obává kvůli zvýšení rizika rakoviny nebo propuknutí jiné nemoci.
"Nejvíce se diskutuje o vztahu stimulace vaječníků a rizika vzniku rakoviny prsu. Souvisí to s tím, že tento typ nádoru je takzvaně hormonálně dependentní - to znamená nádorová tkáň obsahuje estrogenové receptory. Hormonální stimulace totiž pacientce přechodně zvýší hladinu estrogenů v těle. Dosud však nebyla publikovaná žádná relevantní studie, která by tuto asociaci jednoznačně potvrdila," vysvětluje primář Centra reprodukční medicíny ISCARE Jan Lacheta.
Navíc tuto stimulaci podstupuje pacientka většinou jen jednou. Nejedná se o nic dlouhodobého a stimulace obvykle trvá do dvou týdnů. Odebraná vajíčka nebo embrya se dají zamrazit a následně využít, pokud by bylo nutné pokus opakovat.
Na další informace o umělém oplodnění se podívejte do galerie.