Docent František Véle, který na Fakultě tělesné výchovy a sportu vytvořil nové pojetí výuky fyzioterapeutů, říkal, že dobrý fyzioterapeut musí být i dobrým psychologem. Souhlasíte?
Je to tak. V rehabilitaci je totiž velice těžké určit komplexní diferenciální diagnostiku (návrh několika možných diagnóz na základě konkrétních příznaků; z nich se následně vybírá ta nejpravděpodobnější, pozn. red.). Na rehabilitaci totiž chodí lidé primárně s tím, že je něco bolí. Málokdo přijde s tím, že by chtěl chodit třeba rovněji nebo že má hypermobilní kotník… Dorazí většinou, až když tělo začne hlásit varovný signál – bolest. Lidé si toho mnohdy ani nevšimnou nebo to neřeší. Nestabilní kotník je pak dispozice k dekompenzaci – chorobě –, ale nemusí být zdrojem bolesti.
Přetížit se mohou například lýtkové svaly, bolest se přenese do oblasti kolene, jiný stereotyp chůze změní pohyby v pánvi, a tak se mohou zablokovat například SI skloubení (takzvané „esíčko“ neboli dva klouby v oblasti beder, pozn. red.) a přetížit stabilizační svaly kyčelního kloubu apod. Pacient pak přichází s bolestí v zádech, ale primární příčinou je právě nestabilní kotník. Bolest je pouze emocí té dekompenzace, subjektivním vjemem. A my musíme přijít na to, co způsobilo, že se destabilizoval hybný systém. Proč se v důsledku destabilizoval onen kotník. Vždy musíme najít příčinu bolesti. Proto je na prvním místě důležitá anamnéza, tedy rozhovor s pacientem. Velice často za dekompenzací hybného systému a za změnami ve zpracování bolesti stojí pocity zbytečnosti, prázdna a smutku nebo naopak pocity přetlaku. Zkrátka změny duševního stavu.
U potíží s játry vás nebude bolet tato oblast, ale pravděpodobně pravé rameno. U nemocného močového měchýře zase může bolet křížová kost.
